O Čertech na Ještědu

Před dávnými časy žili v jeskyni na Ještědu tři čerti. Často za noci sestupovali do údolí a navštěvovali jejich obyvatele. Nepřicházeli mezi lid ve své pekelné podobě, ale přestrojeni za potulné mlynářské krajánky nebo za čeledíny hledající službu. Za měsí
 

Když měsíc nesvítil, ukrytý za temnými mraky, strašívali v údolí, spouštěli hrůzu a lidé pak raději zůstávali zalezlí za kamny v chalupách a říkávali si "Čerti se rojí". Vrchol Ještědu tím vším běsněním zářil ohnivým leskem jako veliký maják. Při jednom takovém čertovském rojení, se v záři ohňů objevila silueta jezdce na koni. Stoupal kamennou stezkou směrem k Ještědu. Cesta byla pomalá, zlá a končila před ústím do jeskyně, kde jezdec ponechal vraníka a sám šel pak vstříc oslnivému jasu. Uprostřed sluje seděli za stolem dva čerti a hráli v kostky. Třetí chrápal v pozadí na kozích kůžích.

Cizinec byl první kdo přerušil ticho: "Vyhledal jsem Vás, abych s vámi změřil své síly. Svou duši dávám v sázku, že jsem rychlejší než vy."

Jeskyní se ozval chechot. "Jaká smělost, pozemský červe. Zachtělo se ti předčasně pekelného žáru?" Hovorem se probudil i třetí čert. Protáhl líně své mohutné tělo a obrátil se k vetřelci: "Toužíš po smrti nebo po bohatství?" "Ani jedno, ani druhé. Mám svého dost. Jak jsem řekl, chci s vámi změřit síly a chci se utkat s tím nejlepším z vás." "Budiž. Vyhovíme ti. Prohraješ-li, tvůj život patří nám." "Chci toho nejrychlejšího." Povídá cizinec. "Jsem rychlejší než myšlenka!" Zaskřípal zuby třetí čert. "Dobrá. Ty jsi ten pravý. S tebou uzavřu sázku. Cenu znáš. Zítra v noci po úderu dvanácté vyrazím od paty Ještědu přes pole a luka k západu. Máš celou moc pekla za sebou. Začneš za mnou stavět deset loket vysokou a deset loket širokou zeď. Dohoníš-li mě, než kohout ve vsi zakokrhá, moje duše je tvá. Jinak jsem pánem já a vy se uklidíte z Ještědu."

Přišla noc. Na kraji lesa v měsíčním světle stojí černý vraník s jezdcem v sedle. Právě z kostelní věže hodiny odbili dvanáctou.

Kůň se divoce vzepjal a jako bouře vyrazil vpřed. V té chvíli se vynořil ze sluje čert. Mocnými pažemi shraboval kamennou tříšť z hory a překotně stavěl obří zeď ve stopách pádícího oře. Černá zeď byla již přes míli dlouhá, když jeho ušní boltce zaslechli zvonění koňských kopit blízko před ním.

I zavýskl čert hromovým hlasem: "Běda ti smělče. Jsi hotov. Tvůj kůň co chvíli padne a ty s ním. Krokem tě stihnu." Pochybil čert svým halasným křikem. Ve vsi probudil ze spánku kohouta. Kohout ze strachu, že zaspal, zatřepetal křídly, natáhl krk do výše a hlasitě zakokrhal. Ohromný balvan, který měl čert v ruce a kterým chtěl ze světa sprovodit jezdce, vypadl mu bezvládně z ruky. V čele černé roty se schlíple vracel naposledy k hoře, nad níž se v červáncích rodil nový den.

Když se ráno probudili lidé v Sobákově, Kotli, Smržově viděli nad lesem mocnou zeď. Tušili v ní ďáblovo dílo. O cizinci, který zbavil krajinu čertů nikdo nevěděl. Jen Čertova zeď mezi Ještědem a Bezdězem je památkou na jeho noční jízdu.

Maecenas aliquet accumsan

Lorem ipsum dolor sit amet, consectetuer adipiscing elit. Class aptent taciti sociosqu ad litora torquent per conubia nostra, per inceptos hymenaeos. Etiam dictum tincidunt diam. Aliquam id dolor. Suspendisse sagittis ultrices augue. Maecenas fermentum, sem in pharetra pellentesque, velit turpis volutpat ante, in pharetra metus odio a lectus. Maecenas aliquet
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one